Fingertips [14/23]

24. listopadu 2014 v 23:35 | Black Goose |  Fingertips




Odkaz na originál: Fingertips 14/23


Shrnutí dílu: Kyuhyun a Zhoumi se stále neudobřili a jejich vztah je na bodu mrazu stejně jako Kyuhyunův zdravotní stav. Leeteuk prožívá jedno ze svých bolestivých období a Kangin se může přetrhnout. Heechul a Hangeng naráží na překážky a úspěšně je překonávají. Sungmin zjišťuje, že už nejspíš necítí ke Kyuhyunovi to, co kdysi...

+ + +

Přišel nový školní rok a stejně tak i první lekce kontroly. Bylo to vůbec poprvé, co Hankyung dostal šanci předvést své náhle zlepšení v ovládání jeho smrtící síly, jež spočívalo v tom, že nyní dokázal oddálit smrt dané věci na dobu delší, než tři vteřiny. Ve skrytu duše doufal, že tím na Hyori udělá dojem, její 'Skvěle! A teď se snaž to ještě prodloužit' však nebylo zrovna tím, co si představoval, že uslyší. Nedostatek chvály mu zkazil náladu na celý zbytek hodiny a ani Heechulovo 'seber se sakra' na cestě ze dveří příliš nepomohlo.

Hankyung zabručel; ze všeho nejraději by se vrátil zpět do dormu, praštil sebou do postele a odpočíval po zbytek dne. To si bohužel nemohl dovolit, protože jej Heechul zatáhl do jedné ze studijních místností, kde si sedli a jako dva šprti udělali všechny domácí úkoly, které se od minulého týdne kupily jeden na druhý - a oni se k nim dostali teprve nyní, protože jim do toho neustále lezlo něco jiného.

Poté, co dokončil poslední cvičení z korejštiny, odhodil Hangeng pero a se zasténáním praštil hlavou do stolu. "Život," zahuhlal nesouvisle, "byl mnohem jednodušší, když jsem nevycházel ven a hnil ve svém pokoji."

"Jo, o tom jsem taky přemejšlel," přitakal Heechul a nepřestával kousat konec pera, soustředěně zíraje na jeden řádek ze své dějepisné eseje. "To ses nenudil, kdyžs' byl pořád jen zavřenej u sebe v pokoji?"

"Neustále," přiznal Hangeng. "Nudil jsem se tak moc, že jsem se sám začal učit korejsky, Heechule. Takovou nudu si ani nedokážeš představit."

"No, vsadím se, že sis našel i nějakou jinou…zábavu."

Hankyung pojal z Heechulova tónu jisté podezření: "A to má zase znamenat co?"

Heechul se na něj na oplátku zašklebil: "Oh, ale no tak, Hankyungu. Znuděnej teenager zamčenej ve svým pokoji? Vím, s kým sis tam hrál…"

Hankyung zrudl a nemohl říct, že by jej Heechulovy řeči neiritovaly: "A co to má s tímhle vším ksakru společného?"

"Jen se snažím přijít na to, proč pokaždý, když se tě dotknu, vyletíš pět metrů do vzduchu," komentoval blondýn a zadíval se zpět do svých papírů. Znělo to lhostejně, ale jedině to dalo Hankyungovi znamení, že to Heechulovi ve skutečnosti lezlo na nervy. Zrudl ještě víc.

"Nemůžu si pomoct," zamumlal a znovu praštil hlavou do stolu.

"Nikam nelítej," poškádlil Hankyunga starší, zatlačil ho do opěradla židle a posadil se na jeho klín; byl tak lehký, že by se s udržením jeho váhy Hankyung vůbec nemusel namáhat. Heechul se opřel bradou o Hangengovo čelo, nejspíše proto, aby mu nikam neutekl a nechal své dlaně klouzat přes jeho lícní kosti na nos a rty, na jakých setrval. Hankyungův dech byl o něco rychlejší než obvykle, přesto nehnul ani brvou.

"Proč se mě taky nedotýkáš?" zeptal se Heechul a Hankyung v odpověď sevřel okraj stolu.

"K čemu by to bylo? Stejně se tě nemůžu dotknout přímo…"

"Tak si sundej rukavice…"

"Nebuď blázen…"

"A jsme zase na začátku…" vzdychl si Heechul a sklouzl z Hangengova klínu, aby jej obešel a ležérně mladšímu obtočil své paže kolem ramen. "Nechceš si je sundat, protože se bojíš, že bys mě mohl zabít…"

"Nebojím se," přerušil jej Hankyung. "Já vím, že bych tě zabil. Už se mi to podařilo u sestry, Heechule. Jak bych mohl sám se sebou žít, kdybych…"

"Fajn!" štěkl Heechul, vyhodil ruce do vzduchu a naštvaně začal sbírat své poznámky ze stolu a strkat je do batohu.

"Proč ne… tak prostě budeme cudný, ne sakra, ještě líp - budeme ten nejpočestnější pár, co kdy kráčel po týhle planetě, co na to říkáš? To bude naprosto dokonalý."

"Heechule…"

Heechul vystřelil z místnosti a Hankyungovi ještě nějakou chvíli poté zvonilo v uších prásknutí dveří. Zoufale zavrčel, protřel si dlaněmi obličej a zabořil se hlouběji do křesla. Co měl podle Heechula dělat? Jak může jen tak zahodit dlouhá léta bez jakéhokoli tělesného kontaktu a tvářit se naprosto normálně kdykoli se jej Heechul dotkne na místech, kde nikdy předtím žádná ruka nesáhla, pokud tedy nepočítá tu svou a možná ani to ne? Jak se má asi někoho bez váhání a strachu dotýkat, když to nedělal většinu svého života?

Hangeng si vzdychl a stejně jako předtím Heechul, i on naházel své věci do tašky a nějak se při tom nestaral, jestli se mu pokrčí pracně napsaná esej z dějepisu. Opustil školní budovu a rychle si to mířil přes trávník směrem k ubytovně. Horizont se v té době již halil do růžových a oranžových odstínů. Vešel do místnosti, kde mu bylo řečeno, že budou ostatní, shodil na zem bágl a zkolaboval do křesla.

"Kde je hyung?" vystřelil na něj otázku překvapený Siwon.

"Pohádali jsme se," zamumlal Hankyung, aniž by se na Siwona podíval.

"Skvělé," zajásal ironicky Sungmin, jenž seděl na gauči vedle Siwona, tedy na místě, které se pro něj stalo za poslední dny obvyklým. Zpočátku to možná zvedlo přinejmenším několik obočí, ale teď už to nikdo neřešil. "Další rozhádaný pár…"

Hankyung sebou trhl a vzhlédl. Všiml si, že kromě Zhoumiho a Kyuhyuna chyběl i Kibum, zatímco Donghae seděl v rohu s Eunhyukem. O něčem mluvil a vypadal s tou hlavou mdle opřenou o koleno hrozně ztrápeně. "Co se stalo Donghaemu?" zeptal se Hankyung, spíše aby zabránil otázkám ohledně jeho vlastní hádky s Heechulem.

"Kibum vypěnil. Donghae se jej na něco zeptal a on spustil, proč se nejde zeptat Eunhyuka, když za ním jinak chodí se vším. Potom odsupěl pryč," Sungmin se odmlčel. "Bylo to vážně melodramatický, prvotřídní práce."

"Bylo to divné. Vždyť Donghae-hyung ani neví, co udělal špatně…" oponoval Siwon.

"Nemyslím si, že by něco podělal. Kibum se prostě nechal svést starou dobrou žárlivostí." Sungmin se zaměřil zpět na Hankyunga: "A teď mi řekni, o čem jste se vy dva hádali? Strávil jsem tolik času dáváním vás dohromady a vy mi to chcete tak brzy zničit." Když nad tím teď Hangeng přemýšlel, opravdu neměl očekávat, že by se změnou tématu vyklouzl. Ne, když tady byl Sungmin.

"Prostě… tak různě…" mávl nad tím Hankyung rukou.

"Hankyungu."

"Je to trochu osobní, Sungmine."

"Oh… Ohhh," vydal ze sebe drobnější mladík tónem, v jakém se mísila sexuální narážka s hlubokým porozuměním a který byl naprosto nechutný. "Chápu."

"On prostě… Není to tak, jak si myslíš, Sungmine."

"Jen to nedělejte u mě, jasný? Eww."

"Ježiši, říkám ti, že tohle jsme neřešili!" Hankyung se se zoufalou a tichou prosbou zadíval na Siwona, ale ten se svědomitě díval jinam. "To je prostě celé - ah, raději zmlkni."

V tu chvíli vešel do pokoje Zhoumi se starostmi vepsanými v obličeji a namířil si to přímo k Hankyungovi. "Ge? Je Heechul-hyung v pořádku?"

"Pohádali jsme se. Proč by neměl-…"

"Viděl jsem jej, jak míří do pokoje. Vypadal zničeně a tak trochu mimo. Ani jsem mu nemohl číst myšlenky."

"Měl bych se na něj jít podívat," pronesl Hankyung, prakticky na půli cesty.

"Jo, to bys měl," přitakal Zhoumi, kousaje si ret. Hankyung při odchodu zaslechl, jak se Sungmin ptá Zhoumiho, zda dnes mluvil s Kyuhyunem. Jeho srdce z ničeho nic sevřel strach. Strach, že pokud to nechá zajít ještě dál, skončí s Heechulem podobně jako Kyuhyun a Zhoumi, oba příliš pyšní aby udělali první krok. Hankyung nemohl nadále podléhat své pýše. Shody bral skoro po čtyřech a po zaklepání snad ani nečekal. Vpadl do místnosti jako velká voda.

"Heechule…"

"Kurva, Hankyungu!" vyjekl Heechul s rukou přes srdce. "Málem jsem kvůli tobě dostal podělanej infarkt!"

Hankyung se zastavil u paty postele a zůstal zírat na Heechula, jenž si doteď očividně hrál se svým mobilem. "Heechule," pojal celou situaci vážně. "Chtěl jsem-…"

"Ergh, nedělej to," přerušil připravený výklad blonďák a odložil zařízení na noční stolek. "Potom bych ti musel říct, že to bylo celý moje chyba a ty víš, jak zatraceně nerad říkám 'promiň', Hankyungu."

"Jsem naprosto nemožnej. Vím, že jsem. Ale nechci tě ztratit, jasný? Udělám… udělám cokoli a budu se vážně snažit, takže…" Hankyung zněl tak upřímně jak jen mohl.

"Zavři obličej sakra. Jsi takovej dement, to není možný."

"Nikdy nebudu ten dokonalý přítel, ale snažím se. Vážně se snažím."

"Já vím, že jo," zabručel Heechul bez jakékoli známky sarkasmu. "Cítím se teď jako naprostej kokot. Nesnáším tě a sedni si." Hankyung poslechl a Heechul jej zatlačil do matrace a položil si hlavu na jeho hrudník. Jednu ruku dal Hangengovi za krk, konečky prstů se lehce dotýkaje jeho vlasů, druhou nechal spočinout tam, kde předtím obličej. "Musíme tě nechat si zvyknout na tohle všechno. A to možná bude chvíli trvat, ale to je v pohodě, neboj," vysvětlil Heechul jemně.

Hankyung to věděl, koneckonců byl to on, kdo se chystal všechno uvést na pravou míru.

+ + + + +

"Jsem jako rampouch," stěžoval si Kyuhyun.

"Tak se obleč. Nebo že bys snad mluvil o svý povaze? Protože, jestli sis nevšim', to už všichni víme," odvětil Kyuhyunovi Heechul bez zájmu.

"Nesnáším te," zasyčel Kyuhyun temně a celý se otřásl, než se postavil. "Vlastně si dojdu pro svetr nebo něco, to by možná mohlo pomoct."

"A to mi jako říkáš proč? To, že nemluvíš se Zhoumim neznamená, že pořád budeš obtěžovat mě."

"Jseš fakt úžasnej." Kyuhyun na Heechula ukázal prostředníček. "A nenávidím tě ještě víc," s tím opustil místnost.

Heechul se uvelebil vedle Hankyunga. "A teď, když jsme sami…" zašeptal smyslně a nechal svůj hlas vyznít do prázdna.

"Tak to doprdele nejste," štěkl Kangin gaučem tlumeným hlasem, na který se natáhl hned po dvouhodinovce lekcí kontroly. Byla to nepopiratelná pravda, protože to nebyl jen Kangin, kdo ve společenské místnosti zevloval: Shindong a Sungmin spolu o něčem debatovali u okna a Eunhyuk zapáleně hrál jednu hru za druhou na konzoli. Kangin zabručel a zvedl hlavu, aby na ty dvě hrdličky viděl: "Vždyť máte vlastní pokoj, tak proč nejste tam?"

"Vlastně máme hned dva pokoje!" zavýskl Heechul plný nadšení.

"Bohužel ne, Siwon okupuje ten můj," usadil blonďáka Hankyung smutně.

"Oh, tak nic. To pak máme jen jednu, kterou nechceme použít."

"Hyung," zakňučel Kangin a pak, když Eeteuk vstoupil do místnosti, spustil: "Teukie-hyung, řekni Heechulovi, ať vypadne."

"Nurgh," zachrčel Eeteuk v odpověď a svezl se na gauč, celý zkroucený. Kolena měl přitažená těsně k tělu a hlavu skloněnou tak hluboko, že se jich takřka dotýkala. Jeho křídla byla složena a přitisknuta k zádům tak pevně, až na bílém tričku skoro nebyla vidět. Heechul a Kangin si vyměnili pohledy a jako na povel oba vyskočili na nohy.

"Teukie-hyung?"

"Mohl by mi někdo přinést prášky proti bolesti?" dostal ze sebe Eeteuk chabým hlasem. Roztřeseně se natáhl po kapse u kalhot a vytáhl z ní klíč. "Nějaké by měly být v koupelně."

Heechul a Kangin se na sebe opět dlouze zadívali, na to blondýn napjatě přikývl a odběhl z místnosti. Eunhyuk si vytáhl sluchátka z uší ve stejnou chvíli, co Sungmin a Shindong zaregistrovali, že se něco děje. Kangin sevřel Eeteukovu dlaň: "Copak je, hyung?" tázal se ustaraným hlasem.

"Už zase mi rostou kosti," vydechl Leeteuk, úsměv plný bolesti sotva viditelný pod vlasy, které mu napadaly do obličeje. "A taky se zatvrzují."

Hankyung se zmateně koukl na Shindonga a ten se okamžitě pojal vysvětlovat: "Každých pár měsíců si Eeteukovy kosti musí projít krátkým obdobím tvrzení," jeho oči prokmitly mezi Hankyungem a Leeteukem stočeným na pohovce do klubíčka. "Je to pro něj hrozně bolestivé. Nikdy během toho procesu nechodí na hodiny."

"To je v pořádku, hyung," konejšil jej Kangin. "Pár takových dní znamená méně nadcházejících, než se celý proces ukončí."

"Já vím," Leeteuk v bolestech pevně sevřel Kanginovy prsty. "Tohle všechno už brzy skončí, musím to překousnout." Celý se chvějíc, si Leeteuk dlaní protřel obličej, nejspíše, aby si setřel slzy. "Bolí to, Kangine," zašeptal.

"Já vím, já vím, že ano…" opakoval Kangin bezmocně.

Hankyung na ně oba zíral tak nepokrytě, až by se to za žádných okolností nedalo pokládat za zdvořilé. Nemohl si pomoct. Najednou se aura mající vše pod kontrolou i sebejisté jednání, celá jistota, která vždy Leeteuka obklopovala, rozplynula ve vzduchu a zanechala zde někoho, kdo se podobal osmnáctiletému teenagerovi více, než se Leeteuk kdy předtím podobal. Jeho tvář nezlomnosti byla smetena.

"Heechul-hyung tu brzy bude," konejšil Eeteuka Kangin a Hankyungovi připadal starší, mnohem starší, než jej kdy viděl. "Počkáme, až tabletky zaberou a pak, až se bolest stane snesitelnou natolik, že se budeš moct hýbat, tě odnesu k tobě do pokoje."

Heechul se vrátil a zmíněné prášky proti bolesti byly podány. Hankyungova nevyslovená otázka, proč pro ně Heechul musel jít přímo do Leeteukova pokoje, byla zodpovězena, když spatřil lahvičku a zjistil, že by s medikací měl problém nejspíše i kůň.

Pomohli Leeteukovi do vzpřímené polohy a dali mu napít vody, ten se během toho pevně držel Kanginovy dlaně. Zhruba po deseti minutách se bolest podle všeho zmírnila natolik, že se Leeteuk mohl alespoň trochu uvolnit; po půlhodině mladík vlivem prášků upadl do bezvědomí. Kangin si vzdychl a opatrně se vyprosti z Leeteukova sevření.

"Chudák Eeteuk-hyung," pronesl Sungmin jemně.

Kangin odnesl Leeteuka zpět do jeho ložnice a zřejmě tam zůstal a dohlížel na něj, protože se vrátil, až když byl čas večeře. "Pořád spí," informoval ostatní, házeje do sebe svou porci. "Nechci, aby byl sám, kdyby náhodou kvůli bolestem přišel k sobě," vysvětlil svůj spěch.

Heechul se tiše nabídl: "Budu na něj dávat pozor později v noci."

Kangin ale potřásl hlavou a zašklebil se. "Ne díky, hyung, však víš, že tohle je moje jediná šance, jak s ním strávit trochu času, aniž bych se musel s někým dělit." Heechul si smíchy odfrkl a rozjařeně na Kangina zamával, jak Kangin doslova vystřelil z jídelny v podobě jednoho z větších zvířat, v níž se dokázal přeměnit.

Konverzace se brzy vrátila tam, kde předtím skončila, tedy převážně v místě, kde seděli Hankyung, Heechul, Siwon a Sungmin. Oproti tomu na druhém konci stolu se Donghae a Kibum vytrvale ignorovali, Eunhyuk se neklidně ošíval a Kyuhyun, jenž seděl vedle Donghaeho, se pod dvěma tlustými svetry stále třásl jako osika. Ryeowook sedící naproti němu mu věnoval obezřetný pohled.

"Kyuhyune, asi bys měl zajít k doktorovi," navrhl nejmladšímu a ten mávnutím ruky smetl jeho obavy ze stolu. "Je mi fajn. Asi jsem jen nastydl."

Yesung se natáhl a dal Kyuhyunovi ruku na čelo dřív, než si Kyuhyun stačil uvědomit, o co se Yesung snažil. Se zamračením sebou trhl, ale ne dříve, než Yesung rukou sám ucukl. "No, teplotu rozhodně nemáš," pravil.

"Tak to je dobře," zasmál se Shindong.

"Ne, to není. Je jako kus ledu."

"Předpokládám, že to dává smysl…" Kyuhyunův hlas byl najednou mnohem slabší, než před minutou.

"Však víte, protože mou sílou je led…" zbytek myšlenky už nedopověděl, protože ztratil vědomí a hlava mu padla nazad, pusa otevřená dokořán. Nastal moment, kdy všichni jen strnule zírali, přemítaje, zda se jedná jen o blbý vtip, pak ale Ryeowook s cinknutím upustil vidličku a prolomil tak kouzlo, které vypustilo do světa pravé peklo.

Učitelé si všimli, že se děje něco, co by se dít nemělo - těžko by ne, když se skupina studentů shlukla kolem dalšího. Hyori se jednou dotkla Kyuhyunova člena a hned poté byl beze slova vysvětlení přenesen do nemocničního křídla. Nikdo neměl povolení se na něj jít podívat a tak skupinka jen stála u prosklených dveří a snažila se nahlédnout dovnitř a zjistit, co se sakra dělo. Nakonec Hyori vyšla ven, obličej posetý vráskami starostí. "Kde je Eeteuk?" zeptala se.

"Není mu dobře," odvětil Heechul. "Jeho kosti - však víte."

Hyori napjatě přikývla. "Kyuhyun-ssi bude přepraven do nemocnice," prohlásila tvrdě a upjatě, což u ní bylo nebylo obvyklé. "Tam bude možné provést více testů."

"Nemocnice?" Ryeowook zněl, jako by se spálil, když to slovo vyslovil.

"Nejsme si jistí, co s Kyuhyunem je, ale jakmile se to dozvíme, dáme vám vědět." Hyori znovu začala otevírat jedno z křídel dveří "Heechule, až bude Eeteukovi lépe, řekni mu, aby se za mnou stavil." Heechul přikývl a Hyori zase zmizela.

Všichni byli tišší a vážní, když se vrátili do školy. Zhou Mi byl jediný, kdo chyběl u večeře, přesto je přivítal s úzkostným a mírně hysterickým: "Co je Kui Xianovi?"

"Takže ti to řekli, huh."

"Ne. Nikdo mi nic neřekl. Jen to prostě slyším. Něco je špatně. Jsem z toho úplně na prášky."

"Myslel jsem, že jsi říkal něco jako, že nedokážeš slyšet Kyuhyunovy myšlenky," Heechul věnoval Zhoumimu zamračený pohled.

"Obvykle nemůžu, proto taky vím, že je nemocný. Co to je? Co je s ním?"

"To nikdo neví," ujal se slova Sungmin. Působil nečekaně klidně a vyzařovala z něj kontrola nad situací. "Dělají mu testy… Zhoumi, myslím, že by ses měl raději posadit."

"Co se mu stalo?"

"Zkolaboval uprostřed večeře. Byl hrozně studený. Yesung říkal… zrovna říkal, že je jako led a on omdlel," popisoval Donghae nedávné události.

"Měl jsem tam být," zaskučel Zhoumi a vypadal u toho, jak kdyby se mu pod rukama zbortil celý svět. "Měl jsem tam být, ale byl jsem tak tvrdohlavý…"

"Takhle to nemůžeš brát," pronesl Sungmin pevně. "Není to tvoje vina. Bude v pořádku, uvidíš."

Většina z nich se to pro dnešek rozhodla zabalit, jak se únava z šoku a obav celého dne začala projevovat. Zvláště Ryeowook, který vždy všechno moc prožíval, připomínal zombie, přesto nevypadal zrovna nadšeně při zjištění, že zůstane na pokoji sám. Yesung otevřel pusu a chystal se něco navrhnout, jenže pak spatřil Heechulovy šklebící se rty, připraveny vypustit vlnu oplzlých keců a tak si celou věc raději rozmyslel.

Zhoumi po dlouhém otravném sekýrování a týraní z Heechulovy a Sungminovy strany souhlasil, že se pokusí trochu vyspat. "Jestli nebudeš spát, onemocníš taky," podotkl Heechul a ačkoli Zhoumi později dalšího rána nevypadal zrovna odpočatě nebo vyspaně, něco bylo lepší, než nic. Po ujištění, že se Zhoumi opravdu odklidil do svého pokoje, kde se o něj nadále měl starat Henry, se Heechul a Sungmin rozhodli okupovat Hankyungův a Siwonův pokoj.

Siwon ležel natažený na podlaze a prsty na nohou lehce drnkal do zdi. Chvíli na to je přikrčil a poté nechal ťuknout zpět do stěny, bohužel o něco silněji, než měl původně v plánu. Ve výsledku se mu palec na levé noze zabořil dovnitř. "Oh," zamručel posmutněle a opatrně prst vyprostil ven a pro jistotu se celý od křehkého umakartu odtáhl a sedl si doprostřed místnosti do tureckého sedu. Sungmin už předtím zabral Siwonovu postel a v současné době dusil smích v jednom ze Siwonových polštářů.

"Budeš muset někomu říct, aby to zpravil…" komentoval Heechul nezaujatě, zatímco kontroloval, zda nemá roztřepené konečky. Stejně jako Sungmin i on seděl na Hankyungově posteli a odmítal odejít, aby dopřál obyvatelům pokoje trochu spánku.

"Nemyslíte, že to dneska bylo trošku… děsivé? To s Kyuhyunem?" zeptal se Sungmin najednou a skousl si spodní ret. Heechul rychle kmitl očima směrem k Siwonovi a pokrčil rameny.

"Asi jo…"

"Doufám, že je v pořádku… Ty si myslíš, že bude v pořádku, žejo?"

"Samozřejmě, že bude, hyung," snažil se Siwon Sungmina utěšit. "Bude v pořádku. Brzy přijdou na to, co mu je a potom mu nasadí správnou léčbu…"

"Doufám, že máš pravdu," přikývl Sungmin a hned na to, zdánlivě nahodile, prohlásil: "Viděli jste, jak to se Zhoumim zamávalo, že? Byl úplně bez sebe. V tu chvíli pravděpodobně neměl tucha, ani jak se jmenuje, natož cokoli dalšího…"

"Zhoumi," začal Heechul teatrálně, "je holka."

"Já se tak necítím…" prohlásil Sungmin s výrazem, jako by právě učinil objev století a už jen očekával gratulaci a Nobelovku. Namísto toho dostal jen trojí nechápavé zamrkání. "Necítím se… Myslím tím, samozřejmě, že mám starosti, to je jasné. Bojím se o něj a tak, ale necítím… Nejsem tak rozrušený jako Zhoumi. Nemám potřebu naběhnout si to k jeho posteli, zhroutit se tam a brečet a připomínat mu, že musí otevřít oči, ačkoli to zní fakt romanticky. Ale nic takového necítím."

"Pane bože! Jak moc těžký pro tebe může bejt si připustit, že už ke Kyuhyunovi nic podobnýho prostě necítíš?"

Nastala dlouhá pauza, než se Sungmin konečně napřímil a velitelským hlasem promluvil: "Už nejsem do Kyuhyuna zamilovanej…" pak záda povolil a udiveně zopakoval: "Už do Kyuhyuna nejsem zamilovanej…"

"No vidiš… Bylo to tak těžký?" souhlasil Heechul s polovičním úsměvem na rtech.

"Jenže já měl vždycky Kyuhyuna rád," namítl Sungmin a vypadal i zněl trochu zmateně.

"Tak teď už ne."

"Jak teď mám… Pardon, jsem zmatený… Jak teď jako mám… co to sakra…"

"Proboha, Sungmine! To, žes byl někdy platonicky zamilovanej do Kyuhyuna neznamená, že se stal nedílnou částí tvýho života, okej? Nijak tě to nedefinovalo a nikdy ani definovat nebude, tak přestaň dělat, jako bys o tom neměl ani šajna!"

"Poslyš, to není tak, jak si myslíš… Prostě jsem byl do něj zabouchlej tak dlouho, až mi to najednou připadá… divné."

"Divnej je tady tak možná tvůj ksicht," zavrčel Heechul temně.

"Ne, to teda není. Sungmin-hyung má pěkný obličej," oponoval Siwon. Sungmin se začervenal a zahleděl se na své ruce, ale to bylo vše. Podle všeho si zase nedal dvě a dvě dohromady a nedošlo mu, že to, co Siwon řekl a to, o čem právě mluvili, spolu souviselo. Heechul zaskučel a žuchl sebou do postele. Hlavu si opřel o Hankyungovo lýtko.

"To jsou všichni kolem mě naprosto vypatlaní?" zažehral.

"Nejspíš," odvětil Hankyung.

+ + + + +

Kyuhyun chyběl i druhý den a po nějakých zprávách nebylo památky. Lekce kontroly byly zrušeny pro všechny ročníky, což skupině potvrdilo, že Hyori stále s Kyuhyunem v nemocnici.

Na obědě už si všichni připadali naprosto psychicky vyždímaní a s nervy na dranc. Obzvláště trýznivá hodina s profesorkou Park, která neustále nahlas přemítala o 'špatném stavu nebohého Kyuhyuna' a očividně si dělala radost představou, že by se mohl ještě zhoršit, rovněž náladě nepřidala. Jenom konstantní mumlání nadávek a kleteb Heechula zachránilo před vstáním a rozmašírováním profesorčina obličeje na kaši.

Leeteuk chyběl také, což byl nejspíše jediný důvod, proč si Parková nechala přejít přes hubu vše, co měla na jazyku, aniž by se musela bát trestu.

Jakmile hodina v poledne konečně skončila, Kanging vystřelil ze třídy za Leeteukem, aby jej zkontroloval a ujistil se, jestli dodržuje stravovací režim. To znamenalo, že zbytek skupinky byl jak bez Kanginovy despotické přítomnosti, tak i bez Eeteukovy školní reputace, když vcházel do jídelní haly, kde každá pusa okamžitě utichla, zatímco všechny páry očí zůstaly lekle zírat.

"Co to doprdele?" zeptal se Yesung šeptem, jak se prodírali skrze stoly k tomu, kde již seděl zbytek jejich přátel z nižších ročníků. Zraky je následovaly a stejně tak se šířil i šepot. Hankyung si začal všímat, že ve skutečnosti se studenti nedívali na ně jako na skupinu, ne, byly to přímo mířené pohledy: každý pár zřítelnic v místnosti se díval pouze na něj. Heechul si toho očividně všiml také, protože se natáhl po Hankyungovi a sevřel jeho zápěstí tak pevně, div neprotrhl kůži. Dívka sedící u stolu blízko nich zalapala po dechu, šokována Heechulovou opovážlivostí přiblížit se tak blízko Hangengově ruce.

Heechul už vztekle otevíral pusu, ale Hankyung jej zastavil zatřesením hlavy. Přistoupil blíže a zamumlal: "Ne, nech to být…" Chtěl se co nejrychleji dostat k ostatním a zjistit, o co tady šlo. Proč to nepříjemné ticho a tupé pohledy vyplnily místnost, když zrovna oni vešli.

V době, kdy konečně došli ke stolu, se většina lidí vrátila k původním činnostem, ačkoli několik málo jedinců na ně stále okázale zíralo. Všichni se posadili a zmateně na sebe zírali, tedy kromě prvních ročníků: Ryeowook šťouchal do své rýže, Siwon měl hlavu skloněnou a Henry se podle všeho cpal jako hladový křeček proto, aby nemohl odpovědět, kdyby se někdo náhodou na něco zeptal.

"Fajn," vzdychl Yesung a dal ruku Ryeowookovi kolem ramen. "Tak to vyklopte. Do čeho jsme se to namočili tentokrát?"

"Absolutně netuším, co tím myslíš," zašeptal Ryeowook a skryl zraky za svými vlasy. Yesung s ním lehce zatřásl a když to nepřineslo žádnou reakci, jen se zmateně zadíval na ostatní u stolu. Na to otěže převzal Heechul.

"Hej, Siwone," zahučel Heechul do vedle sedícího Siwona a ten sebou na oplátku trochu cuknul. "Siwone. Siwone. Siwone. SIWONE."

"Co, hyung?"

"Řekni nám, co se právě stalo."

"Vešli jste a všichni ztichli."

Heechul přimhouřil oči, zatímco Hankyung si k němu přisedl. "Nedělej ze mě debila, Siwone. Proč všichni tak znenadání ztichli? Na sto pro vím, že to víš."

Siwon vzhlédl jen aby Hankyungovi věnoval pohled plný obav. "Hyung, já to nechci…"

"Siwone."

"Někdo po škole šíří zvěsti, že důvodem, proč Kyuhyun chybí je… Je…"

"Všichni tady víme, že to má co dočinění se mnou. Tak to prostě vyklop, Siwone," přerušil jej Hangeng a srdce mu pokleslo.

"…protože se jej Hankyung-hyung dotknul. Mluvili o tom v hodinách. Tvrdí, že Kyuhyun tady není, proto, že jej Hankyung-hyung zabil."

Hankyung najednou pocítil závrať a chlad. Cítil tu chuť stočit se do malého těsného klubíčka a už se nikdy nesetkat s vnějším světem. Svěsil hlavu pod tíhou debat, které začali ostatní okamžitě vést a rozvádět, mluvíc jeden přes druhého. Snažili se odhadnout, kdo s drby mohl začít a kolik lidí tomu opravdu věřilo. Heechulova ruka opět sevřela Hankyungovo zápěstí a přesně v tu chvíli konverzaci prořízl známý hlas: "Dávej si bacha, Kime, mohl by tě taky zabít."

Jaekyung se držel stranou od onoho incidentu na pozemcích z Hankyungova prvního dne na škole. Tedy až do teď, kdy podle všeho vycítil, že by mohl využít své šance. Heechul se otočil a šlehl po klukovi očima. Na to se hořce zasmál. "Takže to ty jseš ten idiot, kdo tuhle šarádu začal…" Jaekyung neodpověděl, což bral Heechul jako souhlas. "Mám pravdu, co? Ah, ale samozřejmě, že ty to veřejně nepřiznáš, ale jo, kápl jsem na to."

"Sám musíš cítit, že je to celkem logická dedukce…"

"Jistě," přikývl Heechul pomalu, "až na jednu nepatrnou drobnost a to tu, že Kyuhyun není mrtvý."

"A to víš jak?"

"Protože neumřel!" Ryeowook se postavil a třískl rukama do stolu, pak se začervenal a rychle se zase posadil, z velké části otočen čelem k Yesungovi. "Protože neumřel…" zopakoval.

"Nezabil jsem ho. A byl bych rád, kdybys přestal naznačovat, že jsem připravil o život jednoho ze svých přátel," promluvil Hankyung jemně.

Jaekyung se na Hangenga ušklíbl a pokusil se něco říct, ale byl přerušen pozdvižením u dveří. Zhoumi, jenž se pro dnešek rozhodl vynechat vyučování, vběhl dovnitř, oblečený jen v džínech a tričku, co na sebe podle všeho navlékl ve spěchu. "Ge!" zavřískl v mandarínštině, běžíc směrem k nim. "Ge, musíš mi pomoct, musíš sehnat pomoc…!"

"Co to, u všech idiotů, vříská?" zeptal se Heechul napjatým hlasem a Hankyung se pomalu postavil, Jaekyung naprosto zapomenut. "Zhoumi, co se děje?"

Zhoumi byl obavami natolik bez sebe, že nebyl schopen slova korejsky. "Jde o Kui Xiana… Kui Xian, on… on úplně ztichl… Ge, já vůbec neslyším jeho myšlenky…"
 

10 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Romanka | E-mail | 25. listopadu 2014 v 12:10 | Reagovat

Jéé konečně další díl..moc jsem se na něj těšila a byl to opět skvělý díl. Moc díky za to že povídku překládáš. Budu  se těšit na další díl

2 Kim Lula | 25. listopadu 2014 v 15:34 | Reagovat

Můžu zoufale plakat? To ukončení kapitoly je tak doprdeleposílající...! Myslím, že jsem po dočtení zaječela nahlas, haha. Ne, určitě jsem zaječela nahlas. Ale miluju tě, díky za překlad.

3 Sairen | Web | 25. listopadu 2014 v 17:34 | Reagovat

Nemám vás ráda! Takové ukončení mi leze krkem -.- V nejlepším T_T Já chci další dílek!
Gomawo, že to překládáš ^^

4 Karin | 25. listopadu 2014 v 22:02 | Reagovat

Je fajn že je tu další kapitola ale tak hle to ukončit moc dík za překlad.

5 Kaspi | Web | 26. listopadu 2014 v 15:46 | Reagovat

Tohle je opravdu naprosto úžasná povídka. Moc ti děkuju za překlad :) Ale ten konec mě taky štve...-_- Bojím se, co se stane...

6 luczaida | E-mail | Web | 27. listopadu 2014 v 2:47 | Reagovat

Och můj bože... nikdy se nenabažím Heechulových pasáží. On to naprosto vždycky totálně zabije :D Ale to s Kyuhyunem mě moc netěší, takže bych ti byla vděčná, kdyby ses do toho pořádně obula a dočkáme se dřív než tomu bylo naposledy, dík :D

7 Hatachi | 29. listopadu 2014 v 19:04 | Reagovat

Normálně jsem nevěřila svým očím, když jsem vlezla po delší době na blog. Po neskutečně dlouhé době se zde objevil další díl Fingertips...
Doufam, že Kyu bude v pořádku. Že to nebude až tak vážné, jak to teď vypadá...
Moc se těšim a netrpělivě čekam na další díl.

8 Market | 6. prosince 2014 v 10:13 | Reagovat

Moc hezký, děkuji za další překlad :)

9 Saia | 8. prosince 2014 v 16:30 | Reagovat

...miluju Hechulla...ten chlapec to v tejto poviedke zabíja..
A máš šťastie,že čítam túto kapču ked už je dalšia bo ten koniec na skok z okna!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama