Between Blocks「2」~ Nightmare

22. září 2013 v 22:24 | Syrinox |  Between Blocks


Chapter 2 ~ Nightmare


"They've promised that dreams can come true, but forgot to mention that nightmares are dreams too"

- Oscar Wilde


Probudilo ho silné bušení na dveře. Zico zaklel a přetočil se na rozpadajícím se gauči na druhý bok, doufaje, že ať už je to kdokoli a chce cokoli, nechá ho na pokoji a odejde. Podle ustavičného klepání se však zdálo, že dotyčný nemá nic z toho v plánu ani omylem.

Zico zanadával podruhé a se silou vůle se vyhrabal na nohy, přičemž si připadal, jak kdyby ho někdo přejel autobusem a ještě si pro jistotu couvl. Křičíc: "Už!" zamířil ke dveřím svého pokoje, co zprudka otevřel, jen aby před nimi našel svého bratra. Zico na něj ospale zamžikal a dlouze si zívl, protahuje si záda, než s viditelným zamračením zavrčel: "Doufám, že je to opravdu urgentně důležité, jinak se připrav na cestu oknem, Taewoon."

Tvářil se vážně. Nikdo by si nedovolil pochybovat o pravdivosti jeho slov.

"Myslíš si, že kdyby to nebylo důležité, namáhal bych se zvedat z postele? Nebuď magor, Zico," Taewoon se zasmál a poplácal mladšího bratra po rameni. "Popravdě, poslal mě pro tebe Taeil. Něco se děje, byl vyklepanej jak drahej pes, to ti říkám." Taewoon předvedl třesavku a nahodil u toho ten nejvyděšenější výraz, jakého byl se svým výzorem schopen.

Zico zůstával klidný, i když se mu v hlavě honilo plno věcí - nestávalo se opravdu často, aby byl Taeil "vyklepanej". Muselo se jednat o něco vážného. Už jen pro fakt, že si ho dovolili vzbudit uprostřed noci, což by nikdy jindy neudělali, protože všem bylo jasné, že by se taky mohli potkat se smrtí.

Protřel si obličej dlaní a přikývl. "Fajn, dej mi chvíli, hned budu dole," obrátil se vůči bratru zády a zamířil hlouběji do svého pokoje v pokusu najít nějaké přijatelnější oblečení, než roztrhané tepláky. Jeho vytrénovaný sluch však zaznamenal, že Taewoon neodešel, naopak - vstoupil do místnosti a byl mu těsně v patách. Zico se zamračil, stále čelem k nicotné tmě.

"Čemu nerozumíš na slovech 'dej mi chvíli', Tae-kurva, co…?!"

Všechno se sehrálo příliš rychle; Zico se ani nestačil otočit, když jej jeho bratr pevně chytil zezadu za krk a prudce mu do těla něco vrazil.

Překvapilo ho to a ve chvíli, kdy se podíval dolů, mu oči málem vypadly z důlků: z jeho břicha trčela dlouhá dýka. Ne, dýka ne, uvědomil si vzápětí. Byl to jeho hwando; čepel odrážela mdlé světlo bledého měsíce, které sem pronikalo střešním oknem a dělalo kapky normálně karmínové krve černé jako inkoust.

A Taewoon byl tím, kdo jej třímal ve svých rukou.

Zico zalapal po dechu, když se hwando zasunulo více do jeho těla, až mohl cítit, jak mu konec rukojeti tlačil do zad. Svět se děsivě zpomaloval, točil, rozmazával a Zico v koutku své, zatím ještě zdravé, avšak ochabující mysli, mohl slyšet Taewoonův smích.

Hwando začalo trhat tkáně okolo rány, když Taewoon otočil rukojetí a pokusil se zarazit zbraň hlouběji. Ostří se otřelo o páteř. Zico zaječel a padl na kolena, meč stále v těle, krvácející a bezbranný.

Taewoon se pořád smál. Jako šílenec. A něco mluvil. Slova, kterým Zico přes krev, hučící v uších, nerozuměl. Rudá tekutina mu nyní tekla i z nosu a úst. Kašlal ji a cítil, jak se pomalu dusí. Všechno se začalo točit a jeho pochmurný pokoj nabral jasných barev. Světlo bylo najednou intensivní, až měl pocit, že mu spálí zornice na prach.

Odněkud se ozývalo nepravidelné bušení a Zico si až pozdě uvědomil, že se jedná o jeho srdce. Složil se na podlahu, hwando v těle, oči vytřeštěné dokořán.

Chtěl něco říct, ale předtím, než stihl na Taewoona vychrlit hromadu kleteb, prudce otevřel oči a naprosto ochromený hrůzou se posadil na starém, rozpadajícím se gauči…


******


"Nespíš?" zeptal se Zica ne nijak překvapeně Taeil, jen co polonahý boss vešel do omšelé kuchyně a narušil jeho klid. Na stole měl rozložené papíry, kterými se doteď probíral a vedle nich blok popsaný hustou řádkou titěrného písma.

Zico se na Taeila zadíval s povytaženým obočím, ve tváři nečitelný, zprotivený výraz. "Ne, jsem náměsíčný," odvětil sarkasticky, jak přistoupil k lince a nalil si z umolousané konve trochu hnědé břečky, co měla být kafe. Taeil si nemohl nevšimnout výrazné jizvy, která se Zicovi táhla kdesi od podbřišku až pod žebra. Viděl ji už tolikrát, přesto si na ni nemohl zvyknout.

Připomínala mu totiž věci, jaké chtěl zapomenout.

Zico si Taeilova pohledu příliš nevšímal - moc dobře věděl, na co přesně se dívá a pro dnešek se rozhodl to ignorovat. Nesnášel, když někdo zíral na zranění, jaké kdysi utrpěl. Vždycky to bylo nepříjemné a Zicovi z toho obvykle naskakovala husí kůže.

Navíc, Taeil, na rozdíl od ostatních, věděl, jak k jizvě přišel, což Zica iritovalo ještě víc - nechtěl vzpomínat na něco, co se stalo před mnoha lety.

Znechuceně zabručel, když se napil nahnědlé tekutiny, ve které bylo asi tolik kofeinu, co ve vodě a beze slov si přisedl vedle Taeila k nevelkému stolu s viklající se nohou. Jen zběžně se zadíval na papíry, aby mu došlo, že Taeil opět kontroloval aktivitu Jaehya a očividně si dělal poznámky, ze kterých se snažil odhadnout jeho další kroky.

Zica nepřekvapilo, že našel Taeila vzhůru; trpěl insomnií už od svých devatenácti, a protože k doktorovi jít nemohl kvůli policii, potýkal se s tím po svém. Začal na čajích, pokračoval přes jakési svinstvo, co si hrálo na prášky na spaní, než se pokusil přivodit si spánek omamnými látkami. Nakonec přešel na tvrdé drogy, od kterých stejně nakonec musel upustit.

Tedy, ne tak docela.

Ačkoli to nerad viděl a jen z pomyšlení na ten hnus se mu dělalo špatně, Zico věděl, že si Taeil stále sem tam ještě dávku píchne.

Závislosti se zbavit nedalo. Jak do víru jednou někdo spadl, už ho nikdy zcela nepustil ven. Můžete být v oku tornáda, relativně v klidu a bezpečí, ale čas od času vás síla touhy vtáhne dovnitř. A vy budete opět bezbranní. Tak jako Taeil.

Zico měl tendence na něj neustále dávat pozor a podle vpichů, které se stkvěly na Taeilově paži bylo jasné, že si nedávno musel zase vzít.

"Měl bys toho nechat," zabrblal zbytečně a usrkl takřka studeného nápoje. Taeil se suše zasmál a loupl po Zicovi krví podlitýma očima s černými kruhy, co se tvářily jako podlitiny, i když nebyly. "Kéž by Zico, kéž by. Zapomínáš, že je to jediná věc, která mi dovolí spát déle jak tři hodiny." Taeil měl pravdu - vliv drog byl tak silný, že dokázal potlačit i rozvinutou formu insomnie.

"Kromě přirozeného vyčerpání," argumentoval Zico při vzpomínce na dny, kdy Taeil prostě uprostřed nějaké činnosti zkolaboval, naprosto mimo, takřka v bezvědomí.

Taeil se z nervozity začal houpat na židli. Prsty se při tom přidržoval stolu. "Nemůžu donekonečna spoléhat na vyčerpání, Zico," pravil bezbarvým hlasem, kousaje si dolní ret.

Nepřipadal si závisle. Měl svá období, kdy drogu potřeboval, ale rozhodně nebyl jako ty trosky, co vídávali v noci na ulicích. Taeil měl kontrolu nad svými činy a dokázal uvažovat racionálně. Navíc, jeho absťák nikdy nedosáhl žádného kritického bodu.

Nejspíše proto, že byl členem gangu, co se na prodej omamných látek specializoval, což značilo stálý přístup k čemukoli, na co zrovna dostal chuť a navíc za titěrnou cenu, o které ani nemělo váhu uvažovat.

"To ani na drogy, herák ti nebude pomáhat věčně, blbečku," Zico se naklonil blíže k Taeilovi, zraky upřeny na dračím tetování, co bylo stejně jako to jeho, vytetováno na Taeilově předloktí. "Nedávno jsem obdržel jakýsi kontakt na místní nemocnici, možná by mi pro tebe nějaký prášky mohli sehnat. Nebo prostě vykrademe lékárku, no problemo."

"Proč si tohle nenavrhl už kdysi?" povytáhl Taeil obočí, najednou rozhozený z nové alternativní možnosti.

"Navrhl, nejméně třistakrát, ale tys byl natolik mimo mísu, žes mě neposlouchal."

Byla to pravda, Zico měl už tolikrát nutkání podniknout něco pro to, aby se Taeil cítil lépe a mohl bojovat se svou nespavostí. Jenže nechtěl dělat nic bez jeho souhlasu; netoužil po tom, aby si jeho přítel připadal nesvéprávný.

Možná, že se mu to stalo osudným.

Navíc, nic nebylo tak jednoduché. Minimálně potřebovali vědět dávku a tu by bez řádného vyšetření nedostali. Opravdu nechtěl riskovat život svého přítele jen pro dobrý pocit.

Zico si vzdychl. "Nech to plavat, Taeil. Ráno zavolám tomu cápkovi, snad bude schopnej něco ztopit, jinak ho nechám zabít." O rozhodnosti v Zicově hlase se nedalo pochybovat; Taeil vědět, že pokud to opravdu bude nutné, ten chlap o svůj život přijde. V gangu se o smrti nežertovalo.

"Nějaký agresivní," podotkl Taeil nenuceně, než sebral Zicovi hrnek z rukou a sám se dlouze napil, ústa křivíc nevolí - preferoval ji s alkoholem. "Poslyš, Zico, co tě sem vyhnalo? Obvykle spíš dlouho, tak dlouho, že tě musím budit." Taeil byl zvědavý a kromě toho se mu na celé věci něco nezdálo. Boss byl podrážděný a viditelně nesvůj.

"To nechceš slyšet," odbyl jej Zico mávnutím ruky, vzal si od Taeila špinavý hrnek a zamířil s ním k rezavějícímu dřezu.

"Chci, přímo umírám zvědavostí…" oponoval, připravený to dostat ze Zica všemi možnostmi. Kromě bitky - nikdo z gangu jej nedokázal v pěstním souboji porazit, jak se totiž Zico jednou rozohnil, bylo těžké jej zastavit a dostat zpět na klidnou úroveň. Lidi pak odcházeli se zlomenými nosy, vyraženými zuby, zlomeninami a dalšími nehezkými zraněními.

Zico dlouho mlčel a voda zatím hlučně bušila do dna umyvadla. Hrnek držel v rukou a odmítal jej namočit, jak se mu sen opět přehrával v hlavě. Nakonec se zhluboka nadechl a otočil se na Taeila, obličej bez výrazu: "Zdálo se mi, že mě zabil Taewoon…"


******


Tao omámeně vklopýtal do místnosti zrovna ve chvíli, kdy se boss hádal s Taeilem o něčem, čemu moc dobře nerozuměl. Chvíli zůstal netečně stát ve dveřích, přemýšleje, zda by nebylo lepší vrátit se v nějakou lepší dobu. Pak si ovšem vzpomněl na Krisovy bolesti a jeho myšlenky se okamžitě přeorientovaly na jinou notu.

Prošel nevelkou kuchyní k bloku se skříněmi a policemi, aniž by si vůbec těch dvou hádajících se idiotů všímal - koneckonců, on měl jiné preference.

Ne tak jako Zico, co mladšího mladíka okamžitě zaregistroval a zasykl na Taeila skrze zaťaté zuby, pozornost už dávno přeorientovaná.

"Tao, měl bys spát, co tady děláš? Jsou skoro čtyři hodiny ráno…" zabručel Zico s otcovským nádechem zodpovědnosti. Očima propaloval Taova záda, přičemž se snažil ignorovat Taeilův tichý smích.

"Ty bys měl spát taky," poukázal Tao na zřejmý fakt a pokrčil rameny. Mezitím stihl otevřít další dvě skříňky, ve kterých - soudě podle výrazu - očividně nenašel to, co hledal.

Zico jej chvíli pozoroval a při tom zhluboka dýchal; někdy mu Taova drzost opravdu lezla krkem. Byl jediným členem gangu, který si dovolil mu tykat. Tedy kromě Taeila a Taewoona samozřejmě. A vůbec mu to nebylo blbé. Jako by byl Zico jeho starý kamarád a ne nadřízený.

Dobře, ne až tak doslova. Členství v gangu se nedalo brát jako za práci, protože byli všichni rodinou, Zico si však rád potrpěl na určité formě etikety a zdvořilostních frází. Nechtěl, aby se v jeho systému rozpoutal chaos a udržení si autoritativní tváře byl jeden ze způsobů, jak tomu zabránit.

Taa ovšem jeho smýšlení nezajímalo. Věděli to oba. V jeho světě se točila jen práce a Kris. Nikdo jiný. Zico by lhal, kdyby se pokusil tvrdit, že jej to nerozčilovalo.

"Co vlastně hledáš, you lil shit?" změnil radši téma a pokusil se o unavený úšklebek - nerad by se ještě začal hádat s Taem, už tak dost, že měl jednu nedořešenou věc s Taeilem.

Vysoký černovlasý mladík se na Zica otočil s očividným tikem v obličeji. Pichlavé oči se zabodávaly do těch Zicových a na všechny strany z nich létaly pomyslné blesky. Tao se zamračil. "Painkillers, you moron. I need some fo Kris, but it seems like there aren't any. Do u have some, our big boss?"

Zico se snažil dělat, jako že Taovi rozuměl naprosto všechno i když pravda byla taková, že z celého souvětí pobral asi tak sedm slov a z toho nejlépe Taoovo jízlivé oslovení. Výraz 'painkillers' však naštěstí moc dobře znal, protože už hodněkrát sháněl prášky tišící bolest i u zahraničních kolegů, kteří z jistého druhu tohoto léku zkoušeli vyrábět nové drogy.

"Nejsem si jistej, jestli tady nějaký zbyly, hodně se jich spotřebovalo při léčení zlomeniny, co měl Sono minulej měsíc. Kdybys nic nenašel, zeptej se jeho, snad mu ještě něco zbylo," Zico projevil upřímný zájem, hlavně proto, že věděl, jaké to je, když vás někdo poraní mečem.

Je to jako normální říznutí ve své podstatě, jen možná dvacetkrát horší. Rána pulsuje a pálí, krev hodněkrát nejde zastavit a ještě častěji se musí celé zranění šít a pořádně prolít desinfekcí. Zicův gang měl štěstí z důvodu, že se v jejich řadách nacházelo několik nadějných mediků, kteří však svou kariéru nezakončili příliš zdárně.

Ostatně, Taeil by mohl vyprávět.

Tao se nezatvářil příliš potěšeně, ale přikývl na znamení díků. "Zítra s ničím nepočítej, jasný? Kris v tomhle stavu nezvedne ani skleničku, natož zbraň a já ho samotnýho nenechám. Dám ti vědět, až bude zase ok. Pokoj dlouho zabírat nebudeme, nebyli jsme doma snad roky, takže kdyby cokoli, najdeš nás tam…" Tao ukázal něco, co Zico po krátké chvíli vyhodnotil jako úsměv a s popřáním 'dobrého rána' zmizel v útrobách budovy.

Zico nemohl skrýt jistou formu potěšení; nestávalo se často, aby mu Tao věnoval tak dlouhou řeč, aniž by to nesouviselo s prací nebo k tomu nebyl vyzván. Navíc Zicovi svým způsobem dovolil kdykoli kontaktovat jejich vlastní domov, což se dalo rovněž brát za jistou formu důvěry.

Většina gangů fungovala na podobném principu - někde ve čtvrti byla zašitá hlavní centrála, kde docházelo ke schůzkám a řešení různých problémů. Obvykle se jednalo o starou ubytovnu, sklad či jinou nepoužívanou budovu.

Zico měl při zakládání vlastní centrály štěstí. Ze starého rodinného hotelu se mu podařilo vyhnat všechny squattery a po troše námahy z barabizny vytvořit něco, v čem se dalo celkem bez problémů přežívat.

Nebyl to luxus ani nic, co by se normálním lidem zamlouvalo, pro člověka vychovaného ulicí však cokoli, kde byť jen nepršelo, bylo už něčím 'exklusivním'.

Členové ve valné míře žili svůj vlastní život a bydleli kolikrát i mimo čtvrť, když však došlo na věc, neměli problém se dostavit, jak nejrychleji to šlo.

V centrále prakticky trvale bydlel pouze Zico, Taeil a Taewoon, častěji se zde zdržovali přeběhlíci z Číny a Japonska a pak také ti, co se snažili vyhnout policii a kolikrát i dennímu světlu - většinou se jednalo o ty, jejichž tvář byla kriminálce známá.

Zico si všiml, že se Taeil nadechuje, aby mohl rozpoutat jejich rozepři o snu nanovo a měl s to chutí se také někam vypařit. Možná se pokusit znovu usnout, i když silně pochyboval, že by se mu to mohlo podařit.

V tu chvíli však začal zvonit jeden z asi pěti mobilních telefonů, jaké ležely pocházené mezi papíry na stole. Taeil bleskově přístroj sebral a se zamračením hovor po přečtení neznámého čísla přijal. Nějakou chvíli tupě přikyvoval a mluvil do sluchátka nesouvislé věty, které Zicovi nic moc neřekly. Poté se však zadíval přímo na něj a mobil mu s podivným výrazem předal.

"Pro tebe," vysvětlil, tváříc se vážně. "Vypadá to, že máš práci…"


******


"Proč by si někdo žádal přímo mě, když tady máme sedm lidí se specializací na tenhle job?" prohodil Zico asi o tři hodiny později u snídaně, jakou si s Taeilem dopřávali v místním bistru.

Taeil, nevědouc, pokrčil rameny a nacpal si do pusy velkou hroudu rýže. Odpověděl, až když dožvýkal: "Kdo ví, třeba v tebe má větší důvěru, než v tvé podřízené…" navrhl, ačkoli se to jemu samotnému příliš nezdálo, protože-

"Důvěru? Taeil, jsme grázlové, něco jako 'důvěru' nevedem. Co víc, oni nás dokonce ani jako důvěryhodný neshledávaj…" Zico uhodil hřebíček na hlavičku. O to tady šlo a ve své podstatě to byla i nejvíce podezřelá věc. Zákazníkům bylo jedno, kdo práci udělá, pokud byla provedena dobře a do posledního zažádaného detailu. Ještě nikdy předtím se nestalo, že by si někdo přímo vyžádal někoho na nějaký job.

O tom, že se jednalo o šéfa celého gangu už asi ani nemělo cenu přemýšlet.

"Přijde mi to divné," přiznal Zico po chvilce, jak zamyšleně špičkou hůlek šťouchal do malé chobotničky. "Jenže ten finanční obnos jaký nabídl, se nedá odmítnout. Dnes večer se prostě nevyspím, zase."

Taeil mlčel. Byla tady jedna věc, kterou Zicovi neřekl, jednak proto, že si nebyl sto procentně jistý a také z důvodu, že nechtěl kamaráda zbytečně rozrušovat; hlas toho volajícího mu zněl povědomě. Což by samo o sobě nebylo tak strašné, kdyby jej ovšem jeho mysl nepřiřadila ke špatné straně mince.

Nedal na sobě nic znát, když se protáhl a na oko zvesela natáhl po misce se zeleninou. "Tak jako tak, bude jistější, když s tebou někdo půjde, však víš - je lepší mít krytý záda…"


******


"Taeil, nezapomeň poslat Kaie do Boramae. Už jsem mu dal podrobnější informace, ale jak ho znám, určitě na to zapomene. Ten chlápek chtěl skoro dvě stě gramů, takže ať se ujistí, že podle toho vypadá i jeho platba." Zico otevřel jednu ze zásuvek skříně, vytáhl z ní několik drobných, černých koulí, které při kontaktu s ohněm vybuchovaly a nacpal si je do kapes vytahaných maskáčů. Hned na to se otočil k zašedlému zrcadlu, popadl silnou koženou šňůrku a pojal se stahovat všechny dredy, jaké si obvykle dělaly, co chtěly, do ohonu; bylo nepraktické mít je rozpuštěné, když se jeden oháněl mečem a potřeboval mít dobrý výhled.

Na Taeila se ani nepodíval, když volně navázal: "Jo a taky někomu řekni, ať skočí do Seorae a vyřídí toho hňupa, co odmítá zaplatit za naše velkorysé služby. Rychle, čistě a diskrétně, dobře?" ujišťoval se překotně. "Nemám tucha, v kolik se vrátím, ten týpek si fakt nemohl vybrat lepší místo, jak Shilla. Možná nad ránem, nebo tak nějak," protočil oči, ukazuje svou nespokojenost a utáhl provázek na pevný uzel. V zrcadle se nechal spatřit spokojený úšklebek.

Zico se otočil ke gauči, na kterém ležela většina zbraní a dalších nezbytností, jaké ještě musel sbalit. Taeil seděl na kraji a něco si zapisoval do otrhaného bloku, nad čímž se Zico mohl jen pousmát - jeho přítel si odjakživa ke všemu dělal poznámky. Měl rád preciznost a nenáviděl, když někdo na něco zapomněl. Poznamenat si proto každý detail se zdálo jako skvělá strategie i když to Zicovi sem tam lezlo na nervy.

"Jinak, volal jsi tedy těm dvěma?" zeptal se, tak nějak mimoděk - osobně by radši vše vyřídl sám, kdyby ovšem Taeil netrval na "nezbytném doprovodu". Zatímco čekal na odpověď, přehraboval se v báglu, balil krámy z pohovky a kontroloval, zda má opravdu všechno.

Nechtěl toho sebou tahat příliš, protože věděl, že se bude jednat o náročnou věc a on potřeboval co nejlehčí zátěž. Za zbraně zvolil dvě krátké dýky a samozřejmě hwando, bez kterého na akce už z principu nechodil.

Bral ten meč jako svůj amulet, nosil mu štěstí a on jej miloval jako vlastní dítě.

Také přidal nějaká lana, rukavice a několik nádob s konzervačním roztokem. Ve finále se dostal na středně velkou tašku, jakou si s heknutím přehodil přes rameno. Hwando měl připoutané na zádech a kryto pod dlouhou mikinou - lidi v metru i na ulicích neradi viděli pochodující teenagery s meči v rukou. Mohlo to vyvolat nechtěný rozvrh, který Zico rozhodně nepotřeboval.

Taeil přikývl na Zicovu otázku. "Yap, Sono neměl čas, ale Yuuki se Subaru se nabídli, že ti pomůžou. Budou na tebe čekat na stanici Dongguk, Line 3. Pak to máte kousek…" Taeil se odmlčel a dlouze si Zica změřil pohledem, než se uvolil pokračovat: "A Zico, buď opatrný… prosím."

Zico se zasmál a mrkl na Taeila, jako by se zrovna chystal jít na ryby a ne někoho za obrovskou sumu peněz zabít. "Neboj se, budu tady, že se ani ten herák nestihne dovařit…"

Taeil se suše zasmál a podal Zicovi fotku oběti, přičemž si pro sebe tiše zašeptal: "Jen aby…"


******


Jak Taeil řekl. Když Zico vystoupil na Dongguk station a nechal trochu prořídnout davy spěchajících lidí, spatřil na rohu jednoho z tunelů mířících k východu stát dva drobné mladíky, které by pravděpodobně každý označil za 'nepřehlédnutelné'; černé oblečení s mnoha pásky, přezkami a zipy doplňovala křiklavě růžová barva vlasů v Yuukiho a modro-bílá v Subarově případě. Oba dva měli přes rameno přehozeny sportovní tašky, v jakých byste našli cokoli, jen ne učebnice či jiné školní pomůcky.

Zico si jich, díky své impozantní výšce, všiml první a pomalu k oběma přistěhovalcům zamířil. Subaru zvedl zraky od mobilu zrovna ve chvíli, kdy už byl Zico na dosah. Usmál se a žduchl do druhého mladíka loktem.

Yuuki okamžitě překvapeně vzhlédl a věnoval Zicově postavě jeden mírně zaskočený pohled - i když už svého šéfa mnohokrát viděl, nikdy si zcela nezvykl na jeho výšku. Na to se uklonil a pozdravy tím byly vyřešeny.

Zico neměl chuť k jakýmkoli debatám; před akcemi se obvykle snažil uklidnit svou mysl a přijít na jiné myšlenky. To také bylo důvodem, proč nejraději pracoval sám. Subaru a Yuuki se však zdáli, jakože jeho mlčenlivost hodlají respektovat a započali vlastní, tichou debatu; sami byli rádi, že se mohli uchýlit do svého světa a o šéfa se nemuseli starat.

Společně bez dalšího zdržování zamířili k východu.


- - - - - - - - - - - - - - - - - - -

A/N: So, druhý díl Between Block je tady, ještě delší, než ten předchozí o.O Příběh se nám pomaloučku začíná rozjíždět a také se na scénu vynořují nové postavy - nejen Kai, který vlastně ani nebyl plánován, ale i Yuuki se Subaru, kteří spolu tvoří opravdu krásnej couple. Jen pro představu, jak Yuuki tak i Subaru měří okolo 160 cm, takže si nyní už určitě dokážete představit, jak na ně v Between Blocks 182 cm Zico musí působit, lmao.

Zase několik poznámeček: Shilla hotel je reálné místo. Nachází se v Jangchung dong, district Jung. Budoucí popis prostředí bude ovšem založen čistě na mé fantazii. Dongguk station je rovněž reálná, stejně jako Line 3 (v Koreji mají 4 hlavní metro linky).

Boramae je obrovský park nacházející se v sousedství Sindaebang, district Dongjak, zatímco Seorae Village je francouská enkláva ležící v Banpo dong ve čtvrti Seocho (tedy v Zicově 'domovské' čtvrti).

Také, hwando - druh korejského meče, ten Zicův vypadá zrhuba takto.

Taeilova insomnie (zde užita paradoxní insomnie - záměna dne s nocí) je z velké části zveličena, ačkoli vychází z realného faktu. Později se možná (pokud budu tak hodná) dozvíte, proč ji vlastně má, stejně jako původ Zicovy jizvy. Už jsem o tom chvíli uvažovala. Chtěla bych napsat něco jako vzpomínkové díly, které se vrátí do minulosti a odhalí tak trochu ze Zicova a Taeilova dětství a puberty, stejně jako pobyt v Americe od TaoRis. Bude záviset ovšem na vás, pokud o tuto "umbra" budete mít zájem ^^

Doufám, že se vám kapitola líbila ^^ Keep loking forward to my story, please! ~
 

7 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 dg-entertainment | E-mail | Web | 23. září 2013 v 10:50 | Reagovat

Ty si mi ten zbytek prostě neposlala!  *čumí na to jak dojná kráva*
Ale jako dobře ty. Se ani nedivim že si se na posílání vyprdla :D

2 Bibi | E-mail | Web | 23. září 2013 v 15:14 | Reagovat

Jako...boží :D Nechce se ti napsat další díl Cant say I love you? :D  a o vzpomínkové díly rozhodně zájem mám :3 :D

3 Hatachi | 23. září 2013 v 20:57 | Reagovat

Skvělé toto. Moc se mi to líbí a taky mam zájem o vzpomínkové díly. Protože bych ráda věděla, kde Zico přišel k té jizvě.
Jinak doufam, že se Zicovi nic nestane. Protože ten jeho sen mě dost vyděsil...
Moc se těšim na další díl.

4 Barica | E-mail | Web | 24. září 2013 v 19:13 | Reagovat

Za citaci OW máš u mě velký palec nahoru! Pasuje tam naprosto dokonale :3
jinak, zdá se mi, že se Taeil, tak Zico chovají naprosto nezodpovědně O.o Vždyť to není jen DIVNÝ, je to skrz nakrz smrdutě podezřelý, no a plus ten Taeilův "špatný pocit", bo co to je... Prachy neprachy, přijde mi to až příliš hazardní (navíc, už to, že za to někdo nabídl velkou sumu, je podezřelý jak blázen, ne??) No, každopádně doufám, že to Zico přežije. Mám z toho fakt škaredej pocit.

5 Saia | 25. září 2013 v 18:36 | Reagovat

Zranený vlastným bratom-bolesť možno horšia ako tá na tele.Súper vystrkuje rožky,to preto chcú na ten druh práce práve Zica? Je to pútavý príbeh,teším sa na pokračovanie a záujem o vysvetlenie minulosti je tiež veľký.

6 Kang Soo Mi *3* =33 x__X | Web | 25. září 2013 v 22:36 | Reagovat

Aigo nemá to chybu opět jako ten předchozí dílek x__X ten začátek mě dostal..pfůůů takový šoky už příště nedělat o__O =DD nemůžu se dočkat pokračování *3*

7 luczaida | E-mail | Web | 27. září 2013 v 2:55 | Reagovat

Sakra, četla jsem to hned po vydání a teď koukám, že jsem nenapsala komentář. Jak-pak-to?
Už si ani nepamatuju, co jsem chtěla říct, ale rozhodně si pamatuju ten Zicův pěkně blbej sen.
Doufám, že tohle není ten případ, kdy se sny stávají skutečností nebo něco podobnýho.
Navíc mám dost hnusnej pocit z toho, co by místo té zakázky tam na něj mohlo číhat.
PROTO JSEM ŘÍKALA, ŽE TAKOVÝ POVÍDKY NEČTU! Protože jsem z toho pak imrvére na nervy! :D

8 Martina | 29. září 2013 v 14:40 | Reagovat

To víš že líbila :-) klidně bys mohla psát rychleji, moc dobře se mi tvoje povídky čtou a tato obzvlášť :-) Jen do toho něco nám o jejich minulosti klidně přibliž :-) já si to ráda přečtu :-)

9 Namikaze Sadako | Web | 30. září 2013 v 0:08 | Reagovat

Zveličena, jo? To jako Taeil doopravdy trpí insomnií? Hej, já bych nemohla, kdyby jo, páč já teda nevím, ale běžně chodím spát ve 4 ráno :-D To by bylo super, mít se svými miláčky společnou další věc :-D Už tak mě těší třeba to, že jsem ve stejném znamení jak Kyungie, jsem podobný pojeb jak oni (od přírody, oni mně tím nenakazili :-D :-D :-D :-D :-D), byla jsem otaku tak jako Kwon, milovala jsem us comedies tak jako Zico, hraju na kytaru tak jako Kwon, spolu s Kyungem, Kwonem a Zicem jsme narození ve stejném roce (a podle korejského horoskopu jsme všichni tedy ve znamení opice) a dovedu si představit, že máme i stejné názory, když je Kyung taky rak, Zico je panna xDDDDDDDD a Taeil taky xDDDDDDDD a B Bomb s Jaehyem jsou střelci :-D S pannami a střelci jsem totiž skoro jak dvojče, nehledě na to, jestli jsou to chlapi nebo holky. S vodnářem (P. O) nevím, toho žádného osobně neznám.
No ale teď k povídce. Díl byl skvělý. Ale to mi nedělej! Takhle mě děsit s tím Zicem! Ještě, že to byl jen sen! :-D Ty ale normálně, jak k němu přišel, tak jsem beztak nebyla jediná, kdo v tom viděl yaoi :-D :-D :-D :-D :-D

10 Syrinox | 30. září 2013 v 13:14 | Reagovat

[9]: Ne, Taeil doopravdy netrpí insomnií, zveličena v kontextu s onou poruchou spánku.

Dude, to že chodíš spát ve 4 ráno fakt neznamená, že trpíš insomnií, LMAO :DD

11 sajja | 26. května 2014 v 12:49 | Reagovat

Super miluju tuhle povidku/ pribeh

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama