Hvězda

23. srpna 2012 v 1:00 | Syrinox |  SHINee Fanfics
I'm just wild and young, wild and young... La la la.. Until whenever...
Ne, nejebe mi lidi, jen... hrabe. Lehce. Přiměřeně tomu, že vyšel teaser. Pohoda. No nevadí. Stává se. Ale abyste věděli, jsem docela kaput. Dneska v noci jsem totiž psala povídku, kterámě napadla, když jsem se koukala na noční nebe... No a psala jsem a psala se slovy, že to bude krátké... No, jak se to veme. Přepisovala sem to snad 5 hodin. S přestávkama... A má to 3500 slov (cca). Což je celkem úctyhodný. Původně jsem to chtěla rozdělit, ale říkám, budu hodná a kašlu na to. Mějte mě rádi lidi :D Jinak... Jako, není to žádný světoborný dílo. Upřímně... přijde mi to docela.. divné a zvláštní a všeobecně... se mi to asi vůbec nelíbí... Ale nic jiného napsaného bohužel nemám... takže se budete muset spokojit s tímhle... Heh heheh... Snad mě za to nezabijete no... Ale tak... Uvidíme no. Beta není, nemám sílu to po sobě číst a é... ano... u toho konce sem si ten "veršík" nemohla odpustit... nekamentujte mě :D...No... A já půjdu. Dneska sem fakt grogy... (to bude asi tím, že sem spala jen asi 4 hodiny, pohoda no...) Takže popajdím... Miluju vás. Všechny. Strašně moc. Snad se vám ta patlanina bude líbit. :)

Název: Hvězda/Seuta
Fandom: SHINee
Pár: Jonghyun/Taemin
Tagy: lehký shonen.ai, zvláštní, sladké(???), short story
Varování: 11+?
Věnování: No... tak všem.. kdo budou ochotni to přečíst
a snad i dočíst XD


…víš…už bys mi konečně mohl říct, odkud jsi :( :/

Chlapec, opřený o chladnou stěnu, u které je přiražená postel, se neklidně zavrtí a posune si notebook blíž k sobě, přičemž si nezapomene odhrnout dlouhou ofinu z očí a skousnout si spodní ret v ublíženém gestu. Už si spolu píšou tak dlouho, dalo by se říci, že se vzájemně znají. Ví svoje zájmy i záliby, které se sobě dost podobají, i když jemu se nejspíše poštěstilo více, když veme v potaz, kam se až dostal. Ale i přes to, jak moc rozdílní v tomhle očividně jsou… rozumí si. A to je hlavní. Jenže… ať si rozumí jakkoli a ať si jeho kamarád říká, co chce… On sám jej ani zdaleka nezná tak dobře, jako dotyčný jeho. Vždyť on ani neví odkud je! A to ani nemluví o tom, že mu dokonce odmítl prozradit své jméno. Zná jej jen pod přezdívkou, ačkoli na něj možná až trochu moc holčičí… a podivně dětskou… nestěžuje si. Seuta. Hvězda… Zvykl si na ni a ve svých myšlenkách už svého kamaráda neosloví jinak. Ani nemá jak, když jeho pravé jméno nezná. Ale moc rád by poznal. Stejně jako samotného chlapce sedícího někde v tomto světě, za počítačem, stejně jako teď sedí on. Opravdu by jej zajímalo, jak vypadá… Kde bydlí. Chtěl by o něm vědět všechno… A i když by mohl říci, že ví dost… stále to pro něj není to správné. Jak by taky mohlo že? Už jen ten fakt, že neví, jak jej oslovit… Je mu z toho do breku, ostatně jako z celého jejich vztahu. Je sice pravda, že se mu s ním píše strašně dobře. Je to snad jediný člověk, možná i fanoušek, se kterým si je schopný psát, aniž by musel být vystaven všetečným otázkám nebo tomu příšernému fanatickému pobláznění, které jej tolik děsí. Ne, on je jiný. Baví se s ním, jako kdyby byl prostě jen obyčejný kluk. A jemu to nevadí. Připadá si pak… tak nějak… blíže normální společnosti. Ale stále daleko od něj. Jo… Sociální síť je jedna věc. Spojuje vás s lidmi, dává vám možnost seznámit se s těmi, které nemáte možnost spatřit. Můžete volat, psát, sdílet… Ale… přeci jen, není to to samé, jako když někoho znáte osobně. Je to úplně jiný pocit. Světlovlasý chlapec si tiše povzdechne a zakouká se na monitor, co v potemnělém pokoji svítí jako jasný lighstick na koncertech. Navštěvuje je plno lidí… Stovky, tisíce… Zdalipak je mezi nimi i on… Ztichlým pokojem se rozezní zvuk příchozí zprávy. Světlovlásek s podivně stísněným pocitem otevře okno prohlížeče a očima rychle sjede celou zprávu, co mu jeho bezejmenný kamarád napsal.

Je to pro tebe tak moc důležité?

Dlouhovlasý chlapec se zamračí, přičemž roztomile nakrčí nosík a našpulí rtíky. Jeho dlouhé prsty se v rychlém tempu rozeběhnou po klávesnici a napíšou jednoduchou a jasnou odpověď.

Ano. Ty o mě víš všechno (a vůbec to teď nesouvisí s tím, že mě zná až moc lidí) a já o tobě nic. Není to fér. :( ><

Já ale nemůžu za to, že jsi ty slavný a tak otevřený. Každý není jako ty…

Ale…

Drobný chlapec se zamračí ještě víc a něco si pro sebe zahuhlá. Tenhle jeho přístup se mu příliš nezamlouvá. Trochu otevřenosti by vážně neuškodilo.

Je to moje rozhodnutí ;) Navíc… co na tom záleží? Odkud jsem, či jak se jmenuju? Jsou to jen nálepky no ne?

Světlovlasý našpulí rty ještě víc, než před tím a pohoršeně si odfrkne ofinu z očí.

Záleží! A hodně!

Odepíše vztekle, až se diví, že se ta klávesnice pod jeho údery nerozpadla.

Pročpak? o.O

No, protože já-
Světlovlásek se sekne v půli pohybu a klapání kláves díky tomu utichne, takže se pokojem ozývá jen tiché vrnění notebooku, co je sotva slyšitelné. Chlapec několikrát slabě zamrká, snad pro vzpamatování, nebo jen tak, kdo ví. On… Co on? To mu chce vážně napsat, že se s ním chce setkat? Osobně? Z očí do očí? Naživo? I když… co je na tom špatného? Je to kamarád. Je normální, že se s ním chce poznat i jinak, než jen přes obrazovku notebooku. Nic víc v tom není. Jen tohle.

Pověz mi…

Vyskočí náhle v chat okně, až chlapec překvapeně nadskočí a noťásek mu málem spadne z nohou. Co mu má povědět?

Máš rád hvězdy?

Heh? Hvězdy? O čem to mluví? Nebavili se náhodou před tím úplně o něčem jiném? Tak co tu teď vytahuje tohle? A ještě ke všemu takhle zákeřně. Světlovlásek si znovu nepatrně poposedne a hlavou zatlačí do zdi za sebou, jako by jí snad mohl projít na druhou stranu. Z jeho pusinky unikne tichý povzdech. Jasně že má rád hvězdy. Všechny… Ale… Teď neví, jaké myslí on… Zda ty kilometry vzdálené, co se každou noc třpytí na nebi… nebo jen jednu určitou hvězdu… Je to snad léčka jak jej chytit do pasti? Možnost k tomu, aby jej nachytal a pak se mu vysmál? Nebo je v tom něco víc? Nebo… je to úplně nevinná otázka a on v tom zase vidí jen něco jiného. Jo, to je asi to nejjednodušší vysvětlení. Ale třeba… je to sice jen malá pravděpodobnost, ale opravdu… to třeba myslí, tak jak si myslí, že to myslí a on pak stejně bude vypadat jako blbec. I když… ve své podstatě řekne pravdu… Protože… on jej má rád. Hodně rád, přestože se nikdy neviděli… ale jemu tohle nikdy problém nedělalo. Oblíbí si lidi strašně jednoduše, ale mnohem hůř se pak smiřuje s faktem, že už je třeba nikdy neuvidí, nebo že oni nemají v oblibě jeho. A to je právě to, co jej nejvíce děsí. To, že jej Seuta nebude mít rád… tak jako on má rád jeho. Že jej třeba ani nebere jako kamaráda… Ne… to by se s ním pak přeci nebavil… I když… Pořád je tu ta možnost, že si s ním píše jen proto, že je… slavný? Jo, to je dost pravděpodobné. Jenže… On to bere vážně. Až moc vážně. A má jej opravdu upřímně rád. Navíc… občas jej opravdu upřímně překvapí, jak moc známý a blízký mu chlapec, se kterým si píše, připadá. Jako by jej znal celý život. Přestože ani neví jeho jméno. Tak známý a zároveň tajemný a cizí. Jo… jako hvězdy. Když se na to teď koukne tímhle pohledem. Už jeho přezdívku docela chápe. Ale to mu pořád neřeší jeho dilema… Co má dělat?
Další zpráva se rozezvučí pokojem a vytrhne jej tak z jeho zamyšlení. Světlovlasý sebou jemně škubne a překvapeně se koukne na monitor. Ani si neuvědomil, že se zamyslel na tak dlouho.

No tak Minnie… Řekni, máš rád hvězdy?

Chlapec zamrká, vykulí očka, znovu zamrká, vykolejen způsobem, jakým jej jeho kamarád oslovil a nakonec jen chabě přikývne, přestože si je vědom, že jej chlapec, s nímž si už dobré čtyři hodiny píše, nemůže vidět.

A-ano…

Odepíše zmateně a jen se zatajeným dechem čeká na odpověď. Tak, napsal to. A teď se dozví, jak to Seuta myslel. Snad se tím nic mezi nimi nepokazí… Kdyby totiž ano… neví, co by potom dělal…

:)
A víš, že když padají, plní přání?

Chlapec se zamračí a promne si kořen nosu. Pokud byl před tím vykolejený a překvapený, tak teď už je úplně zmatený a totálně vyvedený z míry. To s ním opravdu hraje jen nějakou hru? Tohle přeci nemůže myslet vážně…

Opravdu?

Napíše stroze, přičemž jeho tělem projede hodná dávka sarkasmu. Co je jemu sakra do hvězd na nebi, když jeho jediná hvězda mu ani nechce prozradit, kde bydlí?

Podívej se na nebe Minnie… A nezapomeň si něco přát… ;) :) :*

Taemin jako na povel stočí pohled k otevřenému oknu, přestože sám ani nechce, jenže jeho tělo reaguje automaticky. Prostě jej nedokáže neposlechnout. A tak dělá, co chce. Světlovlásek se koukne směrem k nebi a zorničky se mu překvapením rozšíří, natolik, že takřka zakryjí duhovku, když spatří hned dvě hvězdy, jež letí noční oblohou, vstříct zatracení a září při tom tak jasně. Tak výrazně. Překrásně. Až se mu v očích zatřpytí jejich krása. Několik vteřin je tím pohledem natolik unesen, že ani neví, co dělat, teprve až po hodné chvíli si vzpomene, o co že jej jeho kamarád žádal. A ačkoli na tyhle věci příliš nevěří, zavře oči a nechá přání, ať vypluje na hladinu jeho mysli, samotného jej při tom překvapí, jak rychle a jednoduše se tam objevilo, spolu s termínem, který on už nebere jinak, než jako jméno…
Hvězda… Chtěl by se ji dotknout…
Jak pitomé přání… Ale tak, stejně se nesplní… tak není co řešit no ne?

Přál sis něco?

Vyskočí mu v chat oknu a on nemůže udělat nic jiného, než se usmát. Jo, je jako malý. Nebo má možná až příliš bujnou fantazii, pokud na tohle věří. Sám přeci musí dobře vědět, že je to nesmysl. Přání se jen tak lehce neplní. Lidi na nich musí pracovat, hýčkat si je a potom… je postupně měnit v realitu. Není to tak, že někdo přijde, mávne kouzelným proutkem a šup… všechno máte naservírované. Ne. Je to… jen o dřině a odhodlání. A teď je to tady on, kdo ví, o čem mluví. Až moc dobře.

Jop. :)

Odepíše jednoduše. Tady není co víc říkat.

A víš ještě… že když si dva lidé přejí jedno a to samé přání, že je dvakrát větší šance, že se splní…?
Pověz… co sis přál Minnie?

Tahle jeho slovo jsou jedna z těch, co jej vážně a upřímně matou. Netuší, jak to má brát. Či jako srandu, nebo jako pravdu. Občas má opravdu problémy s rozpoznáním jeho myšlenkových pochodů… a v jistých situacích… například této… už je nedokáže analyzovat vůbec. Nemá absolutní tušení… Co nebo jak. A proto nemůže přijmout roli v této hře… I když, na druhou stranu… Proč by nemohl? S jemným úsměvem nechá znovu své prstíky, ať se rozeběhnou po klavesnici.

To se neříká :P

Nestihne ani mrknout, když mu přijde odpověď.

Ale no tak, nebuď zlý. :( Jak se pak dozvíme, zda jsme si přáli to stejné?

Taemin se zamračí a nehtem poklepe na jedno písmenko z klávesnice.

Tak já jsem zlý? Nevím, kdo mi tu nechce prozradit, kde bydlí…

Odepíše uraženě a mírně dotčeně, načež si založí ruce na prsou a našpulí pusinku. Tohle není fér!

No tak, nezlob a prozraď mi to. Kdo ví, třeba se ti to splní xD :p :*

Taemin si hluboce povzdechne, několikrát zavrtí hlavou a nakonec si znovu promne kořen nosu. Co má s tím klukem dělat? Ještě když píše takhle... Nedokáže mu jen tak vzdorovat. A když náhodou ano, nevydrží to dlouho… A teď už je stejně moc unavený na to, aby nějak zvlášť odporoval.

Chjo… no tak jo.

Hodný kluk ^^

Ale… nebudeš se mi smát jo? o.O

Neboj… tobě bych se nikdy nesmál *hug*

Min se znovu zhluboka nadechne, jako by se měl každou chvíli ponořit do ledové vody a napíše znění jeho přání. Chvíli zaváhá s prstem položeným na enter, nakonec však jen pokrčí rameny. Nu což. Stejně je to fuk. Bydlí někde bůhví kde… nejspíš se nikdy nesetkají. Může si psát, co chce.

Přál jsem si být s tebou…

Žádná rychlá odpověď se nedostaví, tak jak by normálně očekával. Ani neví proč… ale docela jej to zraní. Čekal aspoň při nejmenším výsměch, přestože mu slíbil, že se smát nebude… Ale ticho… to je to poslední co by si přál. S povzdechem zamíří myškou k červenému křížku. Tohle nejspíš nemá cenu… stejně s emu chce spát. Zítra mu napíše, že by unavený a že to tak nemyslel. A všechno bude zase dobré. Jo, přesně tak. To udělá. Snad jej bude poslouchat… Ale vždyť jeho přání… Nebylo až tak strašné… Nebo ano? Už-už chce klinout na křížeček, když se reproduktor znovu rozezvučí tónem příchozí zprávy.

To je vskutku hezké přání :)

Světlovlásek zůstane jen němě civět na monitor. Cože?

Ty nejsi naštvaný?

Zeptá se vykolejeně a obličej nalepí takřka až k obrazovce, aby mu snad něco neuniklo.

Ne, proč bych měl? O_O

Jo no… proč by měl?

No… je to divné?

Zkusí to, ani sám neví proč. Když si on nemyslí, že je to divné, tak proč to řeší? Možná… že tomu nevěří. Jo… to bude tím.

Myslíš? Já si přál totéž.

EH?!!
Vyznělo by to nejspíš mnohem efektivněji, kdyby to jen napsal, vzhledem k tomu, že jej jeho přítel nemůže slyšet. Takhle akorát vypadá jako vůl. Na druhou stranu… kdo jiný by jej mohl slyšet nežli on sám?

Víš Minnie… já… už dlouho ti chci něco říct… A než se začneš ptát… Ne, moje jméno to není, ani to kde bydlím…
Proč bych ti měl říkat něco, co už dávno víš? ;)

Taeminovi se zadře dech v plicích. S vykulenýma očima si znovu přečte zprávu, která mu právě přišla. Zná jeho jméno? Ví, kde bydlí? Cože? Jak by mohl… Jak by jej sakra mohl znát? Vždyť… Ne, to prostě nejde! Nezná jej! Musel by si to přeci uvědomit už dřív… Ale… co potom ten pocit, že je to někdo, koho už hodně dlouho zná? A co ta podivná blízkost…?

K-Kdo jsi?!

Vyhrkne spěšně, toužíc po odpovědi mnohem víc, než kdy jindy. Potřebuje ji! Má pocit, že jinak bez ni snad ani nebude moct žít… Musí to vědět. Prostě musí…

Už jsem ti řekl, že na tom nezáleží… Já… víš… (píše se to docela těžko, proto to radši řeknu)

He? Cože? Jak jako… řekne? Vždyť to by musel být… někde blízko, aby jej mohl slyšet, ale to je přeci nesmysl, protože tady-

"Miluji tě…"
Min málem vyletí z kůže, když ten hlas, TAK MOC známý hlas uslyší a málem upustí noťásek, co jej už nepříjemně pálí i přes jemnou látku kalhot. Vážně by si měl pořídit nějakou podložku… Ale to teď vůbec není podstatné! Jeho srdce vynechá několik úderů a zorničky se mu znovu rozšíří, snad ještě víc, než před tím. Ne, tohle prostě není možné… Pomyslí si při pohledu na nejasnou siluetu rýsující se u dveří do jeho pokoje. Nejistě přešlapující a osvětlenou jen chabou září z notebooku, který třímá v rukou.
"T-To je nějaký vtip?" dostane ze sebe Taemin zmateně a mírně popuzeně zároveň. Pokud ano, tak se mu vůbec nezamlouvá. Z takových věcí by se střílet nemělo.
"Ne… To je pravda… Jen ta a fakt… že už to dál nemůžu vydržet… Psát si s tebou… mít pocit, že jsi mi blíž… a nemoct ti říct… že jsem to já… Bolí to… Tak moc. Chci být s tebou… Vážně… Ale… bál jsem se cokoli říct… Nevěděl jsem… jak zareaguješ… Trvalo mi moc dlouho, než jsem se k tomu odhodlal… Přesto pochopím… když to ty nebudeš cítit stejně… Chtěl jsem ti jen splnit to přání… Promiň…" Taemin nemůže uvěřit tomu, co slyší. Ne, nevěří všemu, co se tady právě teď vidí. Je to až moc pohádkové, moc snové. To přeci nemůže být pravda. Jak mohl být tak slepý? Celou tu dobu… jej měl vedle sebe… A on netušil… neměl ani ponětí… že je to on. Nevšiml si. Přehlížel náznaky. Určitě nějaké byly. Musely být! Je mu z toho na nic… Už jen proto… Že on k Hyunovi… ano, teď už k Hyunovi… ten hlas by si nespletl nikde a s nikým… už ne k hvězdě… ale k němu… chová podobné, ne-li ty samé city… Nikdy by se však neodvážil…
"Hyunnie…" pípne tiše a sklopí pohled k noťásku. Nedokáže se na tu siluetu koukat. Neví, co dělat. Cítí, jak se mu do tváří hrne červeň a do de facto ještě nic neřekl… Jen, už jen ten pocit… Že právě mluví s někým, s kým si rok psal… Kdo pro něj byl vším… Přítelem… a teď snad i něčím víc… Ne, je toho na něj prostě moc… Ale stále… je tu až příliš otázek… Na které chce znát odpověď.
"J-Jak? Proč tohle všechno?" vykoktá ze sebe přidušeně a sevře v dlaních prostěradlo. Všechna ta přetvářka… proč to neřekl dřív? Proč… to museli tak dlouho obcházet… Oba tím nejspíš někde hluboko uvnitř trpěli… Ale teď… už by mohlo být lépe… Jo… snad…
"Bál jsem se. Už jsem to řekl. Nevěděl jsem, jak zareaguješ… Nevěděl jsem nic. A ani teď nemám žádnou jistotu… jen… prostě už jsem to nemohl vydržet. Tu představu… že mi jednoho dne odejdeš… s někým jiným. Nešlo to. Nemohl jsem… to dál tajit. Omlouvám se Taeminnie…" Jonghyun položí svůj vlastní notebook na dřevěnou komodu a udělá několik nejistých kroků směrem k posteli. Netuší, jak se Min tváří… Ani nemůže vědět, jak se cítí. Připadá si, jako by chodil po minovém poli. Jeden chybný krok… a bude konec. Minimálně s ním…
"Já… Hyunnie… To všechno… Já…" Taemin není schopný jakkoli reagovat. Všechno jej to dokonale vyvedlo z míry. Celá tahle situace, kdy mu jeho kolega a kamarád, přítel… vyznal lásku… jako by se nic nedělo… Ne, vážně netuší… co dělat…
"Nemusíš nic říkat Minnie… já pochopím, když-"
"Ne!" vyjekne mladší chlapec a prudce potřese hlavičkou. "Zrovna TOHLE nemyslím!" jakoby mu četl myšlenky, Taemin se na něj zahledí se zuřivým pohledem v očích a pak jen znovu zavrtí hlavou.
"Já jen… nevím, co dělat… Já nikdy… Je to… zvláštní…" koktá a neví, jak přesně vyjádřit, co všechno vlastně cítí. Jaký paradox, že on to svým způsobem ani neví. Jonghyunův pohled, zaměřený na to drobné stvoření na posteli, zjihne a zněžní, strach z něj zcela vyprchá, když pozná, že Taemin jej nehodlá odmítnout. S mírně zatajeným dechem překoná poslední vzdálenost mezi nimi a posadí se vedle mladšího chlapce na postel. Min se na něj překvapeně koukne a v jeho očkách se odrazí záře hvězd, co sem proniká skrz otevřené okno.
"To vůbec nevadí Minnie… Miluji tě… a to se nezmění… navždy tě budu mít v srdci… tak jako budou hvězdy navždy zářit na večerním nebi…" Hyun se znatelně pousměje a pohladí světlovlasého chlapce po tváři. "Je jen na tobě, zda budeš chtít… aby jedna z nich zářila pro tebe." Jonghyun při pohledu, jakým jej jeho kamarád častuje, nedokáže zadržet smích. Pokojem se rozezní hlasité zachechtání, následované tupou ránou, jak se starší chlapec praští hlavou do zdi. Taemin jen nechápavě povytáhne obočí a mírně se zamračí. Co je tady zase k smíchu? První tu vede romantické řeči… a pak udělá něco takového?
"Kazíš atmosféru…" zamručí mladší a nasupeně nafoukne tváře. Má rád romantiku. Je to hezké.
Hyun překvapeně zamrká a tázavě se na svého kolegu koukne. " Eh, promiň Minnie… Já jen… Přijde mi to strašně vtipné… ta přezdívka… a pak ty moje kecy o hvězdách… Horší jak kdejaký levný romantický film." Jong si povzdechne a zavrtí hlavou. "Taky mě mohlo napadnout něco lepšího." Zamručí a podrbe se ve vlasech. "No… snad příště."
"Mně se to líbilo." Pípne Min a upře na ně ty svá veliká kukadla.
"Vážně?" vypadne z Jonghyuna nevěřícně. Vždyť to sou takové kraviny…
Tae pokývne hlavou a usměje se, tak krásně, až se Hyunovi zadře dech v krku. Může být někdo vůbec takhle krásný? "Uhm. Všechno se mi to líbilo… Víš… mám takový pocit… že nejsi jediná hvězda… co září na nebi… Myslím… Ne, vím to… Jsme jako souhvězdí… O pěti hvězdách… Vždycky jsem si tohle v duchu pro sebe říkal… ale nikdy jsem to nepronesl před vámi… Nechtěl jsem, abyste si mysleli, že uvažuju jako dítě… Ale teď… už je to stejně jedno… Protože… jak to tak vypadá… tak dvě hvězdy… se k sobě přiblížili… Nemyslíš?" pronese zasněně a znovu se usměje a Hyun by přísahal… že jeho oči opravdu září, jako ty hvězdy. Dokonalé, krásně… jasně…
"A budou spolu navždy zářit na večerním nebi?" zeptá se stále s jistými obavami a nakloní se blíže k světlovlasému chlapci.
"Navždy… a ještě dýl…" potvrdí mu Taemin klidně, se zastřeným hlasem a koukne se na něj, jako by byl zcela mimo, zaslepen všemi pocity, co právě teď cítí. Jonghyun prsty něžně sjede po jeho tvářičce až ke krku, kde s rukou zůstane a již po několikáté se usměje jako blbeček. Ono to snad v tuto chvíli ani jinak nejde.
"Minnie?" zamroukne a nakloní se blíže k tváři mladšího chlapce.
"Hnn?" udělá jen světlovlasý zasněně a dál se vznáší někde ve svých představách.
"Jestlipak víš…" Jonghyun jej vezme jemně za zátylek a přitáhne si ho co nejtěsněji k sobě, přičemž mu nezapomene zaklonit hlavičku do přijatelnější polohy.
"Co?" vypadne z Taemina, mnohem příčetněji, než před několika okamžiky a snad i trochu vyděšeně. Nejspíš tuší, co nastane. Nebo také ne. Kdo ví.
"Že hvězdy září mnohem jasněji, když se spojí dohromady…" dokončí svou plnovýznamovou myšlenku starší chlapec a svými rty se jemně otře o ty Minnieho. Jeho tělem projede vlna zvláštních pocitů a po zádech mu přejede příjemný mráz. Jak dlouhou tohle čekal!
"Miluji tě Minnie…" šeptne do jeho rtíků a natiskne se k nim těmi svými ještě pevněji. Taemin jen spokojeně a s pocitem, že mu nikdy nebylo líp, obtočí své drobné ručky kolem Hyunova krku a sám zakloní hlavičku ještě víc.
"Já tebe taky…" knikne a dál už se nesnaží říkat nic, pohlcen polibkem, v záři hvězd, co dnes, měly tu šanci, ty dva dohromady svést...
 

14 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Nataly ^ ^ | Web | 23. srpna 2012 v 11:39 | Reagovat

Úúúú.. Syri... muhaháá *rozteká sa po koberci*
To bolo také zlaté.. ^ ^
Ach.. Taemin.. moje malé uke .. je to najroztomilejšie stvorenie široko-ďaleko :D *spomína si na video u Luliny, kde to malé ňuňu bolo aj zatraceně sexy xD*
Krásna poviedka ^ ^♥
Hlavne ako sa tam Jong objavil v Minnieho izbe..a povedal mu "Milujem ťa"..kyááá *-*

2 Anete | 23. srpna 2012 v 12:15 | Reagovat

Wuéééééé*brečí štěstím* To bylo tak krásný a roztomilý a úžasný a romantický... Prostě... Byl tam Minnie!  A toho já šíleně zbožňuju! Ať už je sladkej nebo totálně sexy... Prostě vždycky to bude ten malej Minnie do kterýho sem se před rokem zamolovala:333 A tahle povídka to dokazuje:))) Opravdu to bylo krásný:) A díky téhle povídce bude celej den skvělej:)

3 Saia | 23. srpna 2012 v 16:34 | Reagovat

Asik mám zástavu srdečného svalu...mimineško to je tak nádhernéé... :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P  :-P

4 katka | 23. srpna 2012 v 16:49 | Reagovat

moc hezké takové jemné, a čisté :-)

5 Hatachi | 23. srpna 2012 v 18:55 | Reagovat

Tywe...to bylo...to bylo něco tak nádherného...tak ůžasně sladkého...
Stále se usmívam jak ten největší debil na světě...tak mě ta povídka dostala.
Minnie je cukroušek,když nevěděl s kým si vlastně píše...dokud Hyun nepromluvil.
Opravdu to bylo dokonale napsané,páč sem se při čtení stále usmívala jak ten debil...

6 Sad Gothic | Web | 12. října 2012 v 21:37 | Reagovat

Já romantiku a obzvláště takhle přeslazenou moc nemusím, ale tato povídka se mi líbila. Má prostě kouzlo. Bylo to tak sladké, že nevím ak to popsat. :D Opravdu se ti tahle povídka velmi povedla. :)

7 Abby | Web | 12. listopadu 2012 v 17:32 | Reagovat

O_O  O_O  O_O  O_O  O_O WOW to bylo tak krásné a dojemné až jsem se rozplakala :-). Moc se mi to líbilo i když romantiku nemusím, ale tohle bylo vynikající :-D

8 Martynka Pusinka | E-mail | 27. listopadu 2012 v 12:38 | Reagovat

jé to je hezký!!!!! je to roztomilý, přátelský ale jen mi nesedí představa jak tam Jong kecá na posteli s Taeminem. :-)  :-P

9 Rikku | Web | 31. prosince 2012 v 23:18 | Reagovat

Jééé,to bylo super. Tak roztomilé.Opravdu úžasně píšeš. Ten konec byl úžasný

10 Katy-chan | Web | 14. února 2013 v 0:22 | Reagovat

Bože ti dva byli sladcí!!!
Jsem sice 2Min shiperka, ale tohle bylo dokonale sladké!!!!
A to nakonci... !hvězdy září víc když se spojí dohromady".... to už mi tekl cukr z uší!!! ♥
Opravdu moc povedené!!

11 Danielle ^.^ | 22. března 2013 v 17:24 | Reagovat

to bylo něco tak krásného, že jsem to celé četla se zatajeným dechem ^_^ taky jsem sice 2min a jongkey shiperka, ale tohle bylo tak roztomilé :3

12 Natka | 26. července 2013 v 8:55 | Reagovat

Prej slátanina bože to bylo ta krááááááááááásný!!!! :)))) Velmi povedený!!!! :)

13 Namikaze Sadako | Web | 27. července 2013 v 20:09 | Reagovat

Bože... Já jsem sice na SungTae, když mám s někým Minnieho spárovat, ale ehm, tohle mě asi vrátí do éry, kdy jsem byla ortodoxní JongTae shipperka xD Chnnn, Taemine! Děláš ze mně pedofila!!! Víš to? :-D Jobghyune, s tebou v té tvé pedofilii naprosto souhlasím xD

14 Bang! | 3. srpna 2014 v 14:34 | Reagovat

Já to tušila!
A taky jsem doufala, že se potkají, a že je to někdo z kapely :3
Nejvíc mě rozsekla tahle věta:  a pak ty moje kecy o hvězdách… Horší jak kdejaký levný romantický film. xDDD
*čumí do monitoru s tak tupým výrazem, že se snaží nahodit jiný, ale nejde to...*

15 kazumipise | Web | 16. července 2017 v 18:03 | Reagovat

Tenhle Oneshot si čtu při nejlepším každý měsíc <3 Moc povedený, miluju pár JongTae ^^

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama